Blog

Nový zákon o evidenci skutečných majitelů

Po přijetí tzv. AML směrnice na úrovni EU bylo třeba promítnout změny evropské úpravy i do právního řádu České republiky. Stalo se tak nejen novelizací zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu („AML zákon“), ale i přijetím nového zákona o evidenci skutečných majitelů.

Výraznější změny přináší právě zákon č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů („Zákon o evidenci skutečných majitelů“), který nabyl účinnosti dne 1.6.2021. V současnosti je evidence skutečných majitelů upravena v zákoně o veřejných rejstřících, předmětná ustanovení tohoto zákona se ale ke dni účinnosti Zákona o evidenci skutečných majitelů zrušují.

 

Základ nové právní úpravy v bodech:

  • Skutečným majitelem je každá fyzická osoba, která je koncovým příjemcem nebo osobou s koncovým vlivem.
  • Sankce za porušení povinnosti zápisu skutečného majitele jsou:
    • zákaz výplaty dividend;
    • zákaz výkonu hlasovacího práva;
    • pokuta až 500.000 Kč.
  • Pokud není skutečný majitel v evidenci již zapsán (podle dosavadních předpisů), dojde u s.r.o. a a.s. s jediným akcionářem k automatickému průpisu z obchodního rejstříku.
  • Pokud nelze skutečného majitele zjistit, považuje se za skutečného majitele člen statutárního orgánu.
  • U svěřenských fondů a složitějších holdingových struktur je zapotřebí určit a zapsat skutečné vlastníky podle zákonem předem daného klíče.
  • Za zápis a evidenci zjištěných údajů o skutečných vlastnících odpovídá právnická osoba (její statutární orgán).
  • Přístup k evidenci je veřejný.
  • Zápis do evidence provádí rejstříkové soudy a notáři.

 

Níže naleznete další informace, které Vás podorobně seznámí s veškerými povinnostmi, které nový zákon přináší.

 

Změny, které přináší návrh zákona o evidenci skutečných majitelů a definice stěžejních pojmů

Hned v úvodních ustanoveních Zákona o evidenci skutečných majitelů nalezneme několik podstatných pojmů a definic, jejichž přesnější vymezení tento zákon oproti předchozí úpravě přináší.

Zákon uvádí především přesnější definici skutečného majitele, jímž je dle zákona každá fyzická osoba, která je koncovým příjemcem nebo osobou s koncovým vlivem. Abychom mohli tedy označit konkrétní osobu za skutečného majitele, je třeba posoudit dvě již zmiňované složky definice skutečného majitele, a to, zda je osobou s koncovým vlivem (aktivní složka) a zda je koncovým příjemcem (pasivní složka).

Evidující osobou je dle Zákona o evidenci skutečných majitelů právnická osoba, která má skutečného majitele, nebo svěřenský správce nebo osoba v obdobném postavení. Mezi hlavní povinnosti evidující osoby patří zejména zaznamenávání a zjišťování údajů o skutečném majiteli a uchovávání těchto údajů.

 

Osoba s koncovým vlivem a koncový příjemce

Osobou s koncovým vlivem se rozumí osoba, která může bez pokynů někoho jiného přímo nebo nepřímo (například prostřednictvím jiné osoby) uplatňovat rozhodující vliv v právnické osobě. Důležitá je existence nástrojů, prostřednictvím kterých je tato kontrola či tento vliv vykonáván. Osoba s koncovým vlivem tento vliv vytváří – u ní začíná – a u právnické osoby končí.

Konkrétní návod, jak označit osobu s koncovým vlivem přináší Zákon o evidenci skutečných majitelů. Za osobu s koncovým vlivem se považuje každá fyzická osoba, která je ovládající osobou podle zákona upravujícího právní poměry obchodních korporací a její přímý nebo nepřímý podíl na hlasovacích právech je větší než 25 %. Hranice 25 % však slouží pouze jako ukazatel, je proto třeba se při posuzování osoby skutečného majitele zaměřit na konkrétní situaci. Například v případě, že ve společnosti působí osoba s 26% podílem na hlasovacích právech a 100 dalších osob s 0,74% podílem na hlasovacích právech, je zcela pravděpodobně právě osoba s 26% podílem skutečným majitelem. V jiné situaci však osoba s 26% podílem být skutečným vlastníkem nemusí, když například další osoba drží 74% podíl na hlasovacích právech. V případě čtyř osob s 25% podílem na hlasovacích právech není žádná z nich skutečným majitelem, pokud nejednají ve vzájemné shodě. Uvedené příklady se týkají pouze podílu na hlasovacích právech, nikoliv podílu na zisku (o tom více níže).

 

Za koncového příjemce právnické osoby zákon pak označuje každou osobu, která může získat přímo nebo nepřímo podstatnou část z celkového majetkového prospěchu právnické osoby. Tento majetkový prospěch je nejčastěji tvořen buďto při samotné činnosti právnické osoby nebo i při její likvidaci. Při určení koncového příjemce je tedy nutné posoudit, kdo z činnosti právnické osoby získává koncový prospěch, a to bez ohledu na to, zda se na fungování právnické osoby aktivně podílí. Není podstatným ukazatelem, jestli tento prospěch osoba skutečně obdržela, ale zda osoba tento prospěch získat může a na základě čeho tomu tak je. Ke zhodnocení, zda se u konkrétní osoby jedná o podstatnou část celkového majetkového prospěchu, je třeba zaměřit se na jeho podstatnost z pohledu právnické osoby, která tento majetkový prospěch generuje, nikoli z pohledu příjemce tohoto prospěchu. Důležitým hlediskem při určení koncového příjemce je pak skutečnost, že osoba získaný prospěch dále nepředává – u ní prospěch končí.

 

Zákon ve svých následujících ustanoveních konkretizuje, že koncovým příjemcem právnické osoby je každá osoba, která může přímo nebo nepřímo získávat více než 25 % z celkového majetkového prospěchu tvořeného při činnosti nebo likvidaci právnické osoby. V rámci obchodních korporací je koncovým příjemcem osoba, která má právo na podíl na zisku, jiných vlastních zdrojích nebo likvidačním zůstatku obchodní korporace větší než 25 %. Tento indikátor platí také pro tichého společníka, který taktéž podléhá zápisu do evidence skutečných majitelů.

Jak je již z definice zřejmé, skutečným majitelem může být pouze fyzická osoba. Ve vztahu k jedné právnické osobě může být i více skutečných majitelů a jejich pozice může být založena buďto jejich samostatným jednáním, či jednáním ve vzájemné shodě. Například tři společníci každý s 20% podílem na základním kapitálu a stejným podílem na hlasovacích právech mohou být skutečnými majiteli v případě, že jednají ve vzájemné shodě.

Cílem institutu skutečného majitele je tedy určit jednak osobu, která prostřednictvím svého vlivu a rozhodování působí na jednání právnické osoby a jednak najít osobu, která z činnosti právnické osoby profituje.

 

Skutečný majitel u svěřenského fondu, ostatních právnických osob a obdobných právních uspořádání

Dle AML směrnice se skutečnými majiteli rozumí také fyzické osoby zastávající určité funkce či role v rámci svěřenského fondu nebo v rámci právnických osob či právních uspořádání podobných svěřenským fondům. Tuto problematiku upravuje § 6 Zákona o evidenci skutečných majitelů, kde uvádí skutečného majitele u fundací, ústavů a obecně prospěšných společností a u právního uspořádání, kterým se v zákoně myslí svěřenské fondy. Například právě v případě svěřenského fondu je skutečným majitelem nejen každá fyzická osoba, která je koncovým příjemcem nebo osobou s koncovým vlivem, ale také každá fyzická osoba, která je jeho zakladatelem, jeho svěřenským správcem, jeho obmyšleným nebo fyzická osoba z okruhu osob, v jejichž hlavním zájmu bylo právní uspořádání zřízeno nebo je spravováno, není-li obmyšlený, dále také osoba oprávněná k výkonu dohledu nad správou svěřenského fondu a která může jmenovat nebo odvolat svěřenského správce.

 

Osoba ve vrcholném postavení jako skutečný majitel

Zákon zároveň zavádí pojem osoba ve vrcholném vedení. Tou je fyzická osoba, která je členem statutárního orgánu nebo osoba v obdobném postavení, či právnickou osobu zastupuje a je podřízena statutárnímu orgánu. Pokud nelze skutečného majitele zjistit ani při vynaložení veškerého úsilí, je za skutečného majitele považována osoba ve vrcholném vedení. (Současná právní úprava v podstatě bez problému umožňovala domněnku, že skutečným majitelem je statutární orgán, nový zákon klade větší důraz na poctivý postup.). Pojem veškeré úsilí je pojmem neurčitým a nikde v zákonné úpravě nenalezneme jeho přesnou definici. Nicméně lze dovodit, že na veškeré úsilí navazuje stav, kdy jakékoliv další úsilí, které by bylo vynaloženo ke zjištění skutečného majitele, by bylo s jistotou bezvýsledné. Příkladem může být právě situace, kdy jsou v korporaci všechny společníky se stejným podílem, kteří nejednají ve vzájemné shodě.

V případě, že zapsaným skutečným majitelem je osoba ve vrcholném vedení, evidující osoby budou mít povinnost zaznamenávat veškeré kroky učiněné při zjišťování skutečného majitele. Tyto údaje je evidující osoba povinna uchovávat po dobu, po kterou je osoba ve vrcholném vedení skutečným majitelem, a dále 10 let od zániku jejího postavení skutečného majitele. Tato povinnost přechází i na právní nástupce evidující osoby (v případě jejího zániku). Tyto uchovávané údaje je evidující osoba povinna na žádost či pokyn sdělit povinným osobám podle AML zákona a dále Finančnímu analytickému úřadu, soudu, orgánu činnému v trestním řízení, orgánu Finanční správy České republiky a orgánu Celní správy České republiky.

 

Skutečný majitel u holdingových struktur

Pro určení skutečného majitele u holdingových struktur návrh zákona zavádí pojmy větvení a řetězení. Řetězením je možnost nepřímého získávání prospěchu nebo nepřímého uplatňování vlivu prostřednictvím na sebe postupně navázaných osob, právních uspořádání nebo na sebe postupně navazujících vztahů a větvením je možnost získávání prospěchu nebo uplatňování koncového vlivu prostřednictvím více jednotlivých řetězení.

 

Příklad:

Řetězením je vztah Jan Novák –> společnost A –> společnost C a vztah Jan Novák –> společnost B –> společnost C.

Větvením je pak celá vlastnická struktura, kdy Jan Novák uplatňuje vliv na společnosti C prostřednictvím dvou výše zmíněných řetězení.

 

Pro účely výpočtu výše nepřímého podílu na prospěchu a na hlasovacích právech se v případě řetězení podíly na prospěchu a na hlasovacích právech násobí a v případě větvení se součiny podílů na prospěchu a hlasovacích právech z jednotlivých řetězení sčítají. Pro výpočet je velmi důležité ustanovení § 4 odst. 4 Zákona o evidenci skutečných majitelů, který říká, že pokud počítáme řetězení, jako 100% podíly počítáme podíly na hlasovacích právech zakládající domněnku ovládání (> 25 %) a jako 0% podíly se počítají ostatní podíly, ovšem s výjimkou podílu na společnosti, která je předmětem výpočtu.

Představme si, že Jan Novák vlastní 60% podíl na společnosti A a společnost A následně vlastní 20% podíl na společnosti C. Výpočet tohoto řetězení bude tedy 100/100 (Jan Novák – společnost A) * 20/100 (společnost A – společnost C) = 20% podíl Jana Nováka na společnosti C prostřednictvím společnosti A.

Na společnosti B Jan Novák vlastní pouze 20% podíl a společnost B vlastní 30% podíl na společnosti C. V tomto případě bude výpočet následující: 0/100 (Jan Novák – společnost B) * 30/100 (společnost B – společnost C) = 0% podíl Jana Nováka na společnosti C skrze společnost B. Finální výpočet větvení, tedy výpočet vlivu Jana Nováka na společnosti C prostřednictvím společností A a B je 20 % + 0 % = 20 %. Jan Novák tedy nemá koncový vliv na společnost C.

 

Řízení o zápisu do evidence skutečných majitelů

Mělo by být zjednodušeno i řízení o zápisu do evidence skutečných majitelů. Nově bude moci zapisovat i notář. V případech, kdy je skutečný majitel dle výše popsaných kritérií zjevný již z obchodního rejstříku, dojde k tzv. automatickému průpisu zapisovaných údajů z obchodního rejstříku do evidence skutečných majitelů (např. u společnosti s ručením omezeným to jsou společníci vlastnící alespoň 25% podíl, u akciové společnosti pak zapsaný jediný akcionář). Pokud jste však již v minulosti požádali o zápis skutečného majitele do evidence skutečných majitelů, k automatickému průpisu z obchodního rejstříku nedojde. Je však možné navrhnout soudu či požádat notáře, aby byl skutečný majitel napříště automaticky z obchodního rejstříku propsán. Zápis do evidence skutečných majitelů je v případě obchodních korporacích zpoplatněn částkou ve výši 4 000 Kč (např. u svěřenského fondu je poplatek stanoven na 2 000 Kč), a to jen v případě, kdy nedojde k automatickému průpisu z obchodního rejstříku. Nově bude moci (v případě nesplnění zápisové povinnosti) podat návrh na zápis každý, kdo má na zápisu právní zájem.

 

Sankce při nesplnění zápisové povinnosti

V současné úpravě při porušení zápisové povinnosti nehrozí žádný postih. Zákon o evidenci skutečných majitelů však zavádí za nesplnění zápisové povinnosti sankce, a to jak v podobě pokut, tak i provozní a organizační sankce v podobě možné neplatnosti rozhodnutí orgánů obchodní korporace či pozastavení hlasovacích práv.

Pokud skutečný majitel obchodní korporace nebude zapsán v evidenci skutečných majitelů, nesmí obchodní korporace vyplatit podíl na zisku jemu, ani právnické osobě nebo právnímu uspořádání, jejichž je rovněž skutečným majitelem. Podíl na zisku nesmí být taktéž vyplacen právnické osobě nebo právnímu uspořádání, jež v evidenci skutečných majitelů nemá zaspaného žádného majitele. Právo na nevyplacený podíl na zisku pak zaniká s koncem účetního období.

V rámci rozhodování korporace osoba porušující zápisovou povinnost nesmí vykonávat hlasovací právo. Případné usnesení nejvyššího orgánu nebo rozhodnutí jediného společníka, které by bylo v rozporu s výše uvedeným, tedy v rozporu se zákonem, je neplatné. Této neplatnosti je možné se soudně domáhat ve lhůtách a postupy určenými zákonem o obchodních korporacích.

Pokud evidující osoba nezajistí zápis žádného údaje po uplynutí přiměřené lhůty stanovené soudem do evidence skutečných majitelů, hrozí jí pokuta až do výše 500 000 Kč. Přestupková řízení jsou v kompetenci obecních úřadů s rozšířenou působností.

 

Veřejný přístup

Doposud byla evidence skutečných majitelů veřejnosti nepřístupná. Zákon nově umožní komukoliv získat částečný výpis údajů zapisovaných do evidence skutečných majitelů. Tento částečný výpis bude obsahovat informace o skutečném majiteli jako především jeho jméno, stát bydliště, rok a měsíc narození a způsob, jakým právnickou osobu ovládá.

 

Pracujeme s Vámi

Naše advokátní kancelář je připravena Vám kdykoliv zodpovědět a vyřešit veškeré Vaše otázky týkající se této problematiky. Rádi Vám pomůžeme se zápisem skutečného majitele do evidence skutečných majitelů, zejména se zjištěním osob, které zápisu v této evidenci v rámci korporace podléhají a se zajištěním veškerých administrativních kroků, které jsou k zápisu skutečného majitele nezbytné. Jsme Vám k dispozici také při nutnosti odstranění nesrovnalostí v evidenci skutečných majitelů nebo poskytnutí právní pomoci v případném přestupkovém řízení.

Zaměstnanecká participace je zpět

Novela zákona o obchodních korporacích opět zavedla povinnou participaci, tedy volbu části členů dozorčí rady zaměstnanci společnosti. Společnosti, které mají více než 500 zaměstnanců v pracovním poměru, mají nově povinnost jednu třetinu členů dozorčí rady volit zaměstnanci (zbývající členy volí nadále valná hromada), přičemž počet členů dozorčí rady musí být u těchto společností dělitelný třemi. Za zmínku stojí, že se tato povinnost oproti původnímu záměru nevztahuje na správní radu v monistickém systému.

Za situace, kdy zákon o obchodních korporacích umožnil akciovým společnostem snížit počet členů představenstva i dozorčí rady třeba jen na jednoho, a povinnou participaci úplně zrušil, se opět jedná o významnou změnu a zásah do struktury orgánů akciových společností.

Společnosti s více než 500 zaměstnanci jsou povinny uvést své stanovy do souladu, a zorganizovat volbu člena dozorčí rady zaměstnanci, ve lhůtě 2 let.

Share deal versus asset deal - jak strukturovat prodej?

V rámci akvizicí se prodávající i kupující často potýkají s otázkou, jak zamýšlenou transakci, spočívající v převodu podniku, strukturovat. Nabízí se zpravidla dvě základní varianty (pokud pomineme fúzi, která v českém právním prostředí pro účely spojení dvou na sobě nezávislých společností není v praxi příliš využívána), a to převod podílu (tzv. share deal), nebo převod závodu (tzv. asset deal). 

Vhodná volba struktury transakce pak bude záležet na mnoha faktorech, které v konkrétní situaci vstupují do hry. Jedná se o faktory ekonomické, právní, ale také daňové, které jsou často jednou z hlavních otázek, nad kterou se obě strany zamýšlejí.

V článku, který najdete v prosincovém čísle Statutárního zástupce firmy, se Míša zabývala výhodami a nevýhodami share dealu a asset dealu, a to z pohledu formálních náležitostí, předmětu převodu, právních rizik, dotací a licencí, práv věřitelů, a zejména také daňových dopadů obou variant jak na prodávajícího, tak na kupujícího.

Celý text článku najdete na našem facebooku http://www.facebook.com/adleges

Nepeněžní dividendy

Možnost vyplácet dividendy nepeněžní formou je v českém právu zakotvena od 1.1.2014. Přestože nejde o v praxi příliš používaný model pro rozdělení dividend, možné důsledky nové právní úpravy zaujaly Honzu natolik, že o možnostech vyplácení nepeněžních dividend, včetně účetních a daňových souvislostí, napsal článek. Takže pro právní fajnšmekry i společnosti, které do budoucna zamýšlí vypácet podíl na zisku v nepeněžní formě, článek najdete v prosincovém vydání Právního rádce:

http://pravniradce.ihned.cz/c1-65550760-vybrane-pravni-a-danove-aspekty-nepenezniho-podilu-na-zisku

Pevný podíl na zisku

Pokud uvažujete o vydání různých druhů podílů a akcií spojených se zvláštními právy, například s pevným podílem na zisku, doporučujeme věnovat se tomuto problému trošku hlouběji. Jak se říká „šedá je teorie, barvitá praxe“ a kusá úprava různých druhů podílů či akcií může bez správného nastavení ve společenské smlouvě či stanovách nadělat nečekanou korporátní paseku. Pro začátek si můžete přečíst Míšin článek na dané téma z prosincového vydání časopisu Statutární zástupce firmy, pokud budete chtít specifičtější radu, napiště nám, nebo třeba zavolejte.

Rodinné firmy

Ve spolupráci s nakladatelstvím Forum Media proběhl 24.11.2016 pod naším vedením seminář zaměřený na rodinné firmy. Hlavními tématy byly otázky předání fungující společnosti dalším generacím, nebo nastavení majetkových vztahů v rodině tak, aby byly právně i daňově funkční. 

Častým modelem pro daňově efektivní nastavení rodinných aktiv jsou holdingové struktury, na které se dlouhodobě specializujeme. Zajímavá je však v této souvislosti i problematika manažerských opčních plánů, které umožňují zapojit do vedení rodinných firem profesionální manažery a odpovídajícím zůsobem je namotivovat. I zde je však klíčové nastavení plánu tak, aby byl daňově efektivní pro obě strany.

K aktuálním problémům korporátního práva

O aktuálních otázkách korporátního práva se můžete dočíst v našem článku, který vyšel v říjnovém vydání časopisu Statutární zástupce firmy. Zabýváme se v něm výhodami holdingového uspořádání, opčními plány pro zaměstnance nebo přechodem majetku na další generace - tedy aktuálními tématy, s nimiž se v praxi setkáváme a které pro naše klienty řešíme.

Celý text článku najdete na našem facebooku http://www.facebook.com/adleges/

AD LEGES s.r.o., advokátní kancelář, sídlo na adrese Panská 894/4, Nové Město, 110 00 Praha 1, IČO: 05353157, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, spisová značka C 261954, DIČ: CZ05353157.

Bližší informace o zpracování osobních údajů v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES a s dalšími souvisejícími právními předpisy na ochranu osobních údajů naleznete zde.

Informace a veškeré dokumenty dostupné z těchto webových stránek jsou předmětem autorských práv, která jsou vykonávána a v plném rozsahu vyhrazena společností AD LEGES s.r.o., advokátní kancelář. Jakékoliv nepovolenné užití těchto informací a dokumentů představuje porušení autorských práv.

Subjektem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů pro oblast sporů mezi advokátem a spotřebitelem ze smlouvy o poskytování právních služeb ve smyslu ustanovení § 14 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je Česká advokátní komora, jejíž internetové stránky jsou umístěny na adrese www.cak.cz.

Top